Sladit ovocem je ta nejlepší cesta

Výrobci potravin balancují mezi cenou a kvalitou

Výrobci potravin jsou často kritizováni, že produkují levné potraviny s nízkým obsahem výživových látek, ale mnohdy nemají na výběr, protože musí neustále vyvažovat kvalitu a cenu. Vyšší kvalita zákonitě zvyšuje cenu a dražší potraviny jsou pro spotřebitele nepřijatelné.

Vzdělávání a přesvědčování spotřebitelů k tomu, aby dávali přednost kvalitě před cenou, není v možnostech výrobců. Na to nemají prostředky a potřebují pomoc státních institucí.

I my ve společnosti Semix od samotného vzniku řešíme, jak zajistit vysokou prodejnost vyráběných produktů a tím i existenci firmy a zároveň jak nabízet spotřebitelům kvalitní výrobky, které jsou v souladu s obecně platnými zdravotními doporučeními.

Čím je zpracování jednodušší, tím lépe

Zažité stravovací návyky nejen u českých, ale i u evropských spotřebitelů nejsou vždy v souladu s obecně přijímanými pravidly zdravého stravování.

Zdravější je konzumace prvotních potravin termicky ošetřených, bez dalších složitých úprav, což pro mnohé spotřebitele představuje problém, protože jim to chuťově nevyhovuje.

Složitější zpracování = přijatelnější chuť

Chutnější a konzistentně přijatelnější jsou prvotní suroviny „zušlechtěné“, složitě přetvářené a doplněné přídavky pomocných látek. Platí, že každý další stupeň zpracování přetváří potravinu od přirozenosti k velmi pozměněným výživovým hodnotám. Takové potraviny mají následující nevýhody: při jejich zpracování a přeměně dochází ke ztrátě nebo znehodnocení některých živin (vitaminů aj.) a vznikají (byť v malém množství) nežádoucí meziprodukty s potenciálním škodlivým účinkem.

klicene ovesne vlocky semix

Složité zpracování potravin se neobjede bez „éček“

Dalším problémem při složitém zpracování potravin je nevyhnutelné používání pomocných látek s označením E, takzvaná „éčka“. Ty sice nemusí být nutně zdraví škodlivé, ale je zbytečné krmit tělo látkami, které k životu nejenže nepotřebuje, ale ještě se s nimi bude obtížně vypořádávat.

Všeobecně se za přijatelné považují fyzikální úpravy potravin, k nimž patří i šetrná tepelná úprava, tedy způsob, který praktikujeme u nás v Semixu.

Při výrobě potravin se nadužívá cukr

Cukr patří mezi nejoblíbenější ingredience při výrobě potravin a jeho množství rozhoduje o chutnosti výrobku. Většina konzumentů je naladěna na vysoké množství cukru a snížení jeho obsahu odmítá.

V posledních letech se prosazují sladidla z přírodních zdrojů – různé druhy ovoce s vysokým obsahem přirozeného cukru. Slazení ovocem v jakékoliv podobě (ovocné koncentráty, ovocné pyré, sušené ovoce) je vhodnou alternativou.

Spotřebitelská veřejnost si postupně zvyká, že kvalitní a zdravější výrobky ze sortimentu snídaňových cereálií slazené ovocem jsou zdravější, ale bohužel o něco dražší, než ty slazené levným cukrem.

Proč spotřebitelé koukají na biopotraviny skrz prsty?

Dalším velkým problémem je nahlížení na biopotraviny. Většina českých spotřebitelů je odmítá, což je způsobeno rozsáhlou a patrně záměrně vedenou dezinformační kampaní, která už léta podkopává důvěru spotřebitelů v bioprodukty. Často zmatené, nevěrohodné až lživé informace zapustily hluboké kořeny v nákupním rozhodování spotřebitelů.

Biopotraviny nejsou novodobým výmyslem

Biopotraviny jsou normální potraviny, které lidstvo konzumovalo v průběhu celého svého historického vývoje. Až teprve s nástupem industrializace, rozvojem chemického průmyslu a nástupem intenzivního zemědělství, začaly být produkovány jiné potraviny, kterým se dnes chybně říká „konvenční“ = běžné.

Ve skutečnosti nejsou vůbec „běžné“. Běžné jsou ty původní, které k výrobě nepotřebují chemikálie a které nazýváme jako biopotraviny.

Biopotraviny jsou potraviny bez chemických přídavků

Mezi lidmi vzniklo povědomí, že bio je něco zvláštního. Nějaký extrém pro poblázněné konzumenty. Ve skutečnosti vám potraviny s označením bio jen napovídají, že jsou produkovány bez chemickým přípravků (s ojedinělými výjimkami).

Aby mohli výrobci potravin označení bio používat, podléhají přísné kontrole dozorových orgánů. Producent, který se chce na trhu udržet, si nedovolí žádné přešlapy. Vtipy o tom, že biozemědělec „stříká v noci“ jsou opět zavádějící a cíleně šířené. Nežádoucí látky (rezidua) v bioproduktech by byly při častých kontrolách rychle odhaleny. Biozemědělec by byl sám proti sobě.

Konvenční = běžné potraviny potřebují chemickou podporu

Smutnou pravdou je, že intenzivní zemědělství se při současném způsobu hospodaření nedá praktikovat bez několikanásobné chemické podpory. Ta spočívá v nasazení chemických prostředků proti škůdcům, chorobám, plevelům.

Chemie se běžně používá i k usnadnění práce a snížení nákladů na tzv. agrotechnická opatření, což není nezbytně nutné. Je tedy neomluvitelné, že státní orgány takovou možnost vůbec připouštějí.

Státní kontroly potravin mají nedostatky

Státy Evropské unie schvalují používání všech přípravků v zemědělství. Jsou stanoveny maximální limity reziduí ve finálních potravinách a rovněž české kontrolní orgány dbají, aby limity byly dodržovány.

I přesto to má několik zádrhelů. Zbytky chemikálií v potravinách (rezidua) jsou testovány na nezávadnost jednotlivě a není posuzován mix reziduí a jejich případný kumulativní účinek. U jednotlivých reziduí není a ani nemůže být brán v úvahu dlouholetý vliv, tzn. vliv na zdraví v horizontu let až desetiletí.

Počítá se s tím, že každý spotřebitel neustále kombinuje různé potraviny. Tato úvaha je ovšem pouze spekulativní, není podložena výzkumy, nepůsobí důvěryhodně a neměla by nikoho uklidnit.

Problém tkví ve stálém přísunu pesticidů v malých dávkách

Herbicidy a insekticidy, tedy pesticidy zabíjí buď nežádoucí plevel, nebo hmyz, tedy živé organismy. Člověka, s průměrnou hmotností 75 kg, tak malá dávka sice nezabije, ale hmyzího škůdce s hmotností do 1 g spolehlivě zlikviduje.

I když člověk není vystaven přímému kontaktu s těmito látkami, může denně a po dlouhou dobu přijímat bohatý mix reziduí, která jednotlivě překračují limity.

Hnojení pole

Relevantní výzkumy jsou během na dlouhou trať

Argumentem popíračů výše naznačené problematiky je nedostatek relevantních výzkumů. Dosud se neprokázal vztah mezi některými typy rakoviny a vlivem reziduí v potravinách.

Ale je otázkou, zda byly takové průzkumy nebo studie vůbec prováděny a zda od takových studií lze očekávat objektivní výsledky, když se možné vztahy prokážou až po desetiletích působení.

Dokonce i v odborných kruzích je vliv chemických látek v potravinách tabu, a to i přesto, že výskyt rakoviny v populaci neustále stoupá. Nejčastěji se to vysvětluje rostoucím věkem dožití. Změnu v přístupu komplikuje fakt, že zvyšující se frekvence záchytu rakoviny nemá a nikdy ani nebude mít charakter epidemie, a to v čase ani v prostoru.

Příčinná souvislost se těžko prokazuje

Bitvu ve věci používání potenciálně nebezpečného glyfosátu v zemědělství stále vyhrávají světoví producenti této látky a zemědělští velkopěstitelé. Argumenty proti zákazu používání glyfosátu, kterými manipulují veřejnost, a to i tu odbornou, jsou až na hraně trestní odpovědnosti.

Konzumace bio není samoúčelná

Konzumace biopotravin je o zdraví, ne jen o alternativním životním stylu, jak rádi tvrdí odpůrci. Ti se často také ohánějí tím, že „konvenční“ potraviny jsou stejně bohaté na živiny jako ty bio, nebo že biopotraviny mohou obsahovat plísně či aflatoxiny, protože nebyly stříkány fungicidy.

Neobohacujte chemický mix víc, než je nutné

Lidské tělo je vystaveno různým druhům cizorodých látek rozličného původu (z elektroniky, z plastových produktů, barev, z ovzduší, z těžkých kovů). Tomu se nikdo žijící v moderním světě nevyhne. Ale u potravin máte na výběr. Nezatěžujte své tělo rizikovými látkami z potravin.

Pole

Cesta ven – EU plánuje rozšíření eko zemědělství

Existují náznaky ze strany vrcholových činitelů EU, že si výše zmíněné skutečnosti uvědomují, a v plánech známých jako „Zelená pro Evropu“ se objevují požadavky na rozšíření ekologického zemědělství na čtvrtinu až třetinu zemědělských ploch do roku 2030.

Jak je na tom české bio zemědělství

V ČR zabírají produkční plochy v režimu bio asi 14 % zemědělské půdy a velkou část z toho představují pastviny. Plochy produkující zemědělské komodity jsou podstatně menší, a navíc české bioprodukty většinou putují do zahraničí. V ČR pro ně není odbyt. Česká spotřeba biopotravin je ve srovnání se západní Evropou žalostně nízká.

Pokud se nezmění dosud negativní kampaň vůči biopotravinám v pravdivé informování spotřebitelů o jejich významu, nedosáhneme cílů stanovených EU.

Bio je otázkou priorit

Biopotraviny jsou o něco dražší než ty „konvenční“, což je spojeno s vyššími výrobními náklady, ale rozdíl v ceně není tak velký, jak ho popisují odpůrci biopotravin. Jejich konzumací uděláte svému tělu službu. Je to na vás. Zvažte, jestli dáte přednost zdravějším potravinám a investujete do svého zdraví, anebo třeba do drahé dovolené.

Ing. Kamil Lisal
jednatel společnosti SEMIX PLUSO, spol. s. r. o.

Napište nám

Brzy se vám ozveme zpět

picture