Stalo se nepříjemnou skutečností, že v ČR onemocnění na Diabetes 2 typu neustále přibývá. Ještě před 10 léty statistiky udávaly, že počet nemocných čítá kolem 800 tis. osob a další neznámý počet osob se odhadoval, kteří o nemoci nevědí. Nyní počet postižených stoupl na 1 mil. osob plus další nediagnostikování. To znamená, že desetina obyvatelstva trpí jedinou nemocí. Nemocí, která se podílí nebo způsobuje další řetězec onemocnění. Chybou je, že ze strany odborníků se většinou zdůrazňují přímé dopady onemocnění cukrovkou jako je vliv na postižení zraku nebo činnosti ledvin. Ve skutečnosti trpí všechny tělesné tkáně a jejich buňky. Buňkám a jejich mitochondriím se nedostává glukózy pro produkci energie, což je špatně pro všechny tělesné orgány včetně srdce. Následky jsou alarmující: náklady na léčení a zátěž pro zdravotní systém, snížení kvality života postižených, zkrácení délky dožití. Logicky z toho plyne, že naše špičky odpovědné za zdravotnictví v našem státě by měli přijmout rázná opatření řešící situaci.
Vždy však zůstává odpovědnost každého jedince za svůj zdravotní stav zejména, když je poměrně dobře známo, co by měl každý pro sebe udělat, aby nástup nemoci co nejvíce oddálil. Vznik diabetes II. je obecně spojován s vyšším věkem, ale celkový životní styl rozhoduje o tom, kdy se nemoc projeví a zda vůbec. Navíc diagnóza se posunuje do stále nižšího věku.
Je dostatečně prokázáno, že rizikovými faktory jsou nadváha (nesoulad mezi příjmem a výdejem energie), soustředění tukových tkání do oblasti pasu, nedostatek pohybu, nevhodná skladba stravy, neúměrná a dlouhodobá psychická zátěž a snad i kouření. Je prokázáno, že jen snížení tělesné hmotnosti na normální úroveň redukuje vznik onemocnění o 50 %.
Zastavíme se u jednoho z rizikových faktorů a tím je nevhodná skladby stravy. Nebudeme se zabývat množstvím denního příjmu potravy, ale jejím složením. Je již delší dobu známo, že kalorická restrikce přispívá k lepšímu zdravotnímu stavu a vitalitě. Bylo zkoumáno a zjištěno, že poválečné generace, kdy byly omezené zdroje potravin, civilizačními nemocemi trpěli významně méně. To se týkalo zejména oblasti středomoří. Naopak lidé z různých kultur po přestěhování a změně jídelníčku na tzv. západní způsob stravování, zvýšili tělesnou hmotnost s tím související nástup civilizačních chorob, hlavně diabetes.
Co znamená nevhodné složení stravy: obecně přebytek energie v konzumované potravě, zastoupení jednoduchých cukrů, málo vlákniny ( v průměru polovina doporučeného množství ), přebytek živočišných tuků, průmyslově zpracované jídlo ( není myšlena fyzikální úprava např. vařením ), vysoký podíl jídla živočišného původu v neprospěch rostlinného podílu, hlavně čerstvě sklizených rostlin (zelenina).
V důsledku nevhodné stravy je riziko vedoucí k diabetu vedeno třemi směry: 1. ukládání tuku v břišní oblasti je nebezpečným faktorem, neboť přeplněné tukové buňky mohou praskat a tuk se dostává do oběhu krevního, dále tukové buňky produkují vlastní látky hormonální povahy narušující normální metabolismus. 2. nadměrný příjem jednoduchých cukrů po požití explozivně zvýší glykemický index, což je zátěž pro produkci inzulínu, to při dlouhodobém působení vyústí v inzulinovou rezistenci a to je již chorobný stav. 3. nadbytek jednoduchých cukrů a nedostatek vlákniny narušuje optimální rovnováhu v zastoupení bakteriálních kmenů ve střevech ( kapitola o mikrobiomu ). Vliv mikrobiálního složení zažívacího traktu na rozvoj civilizačních chorob, včetně diabetu je v posledních letech předmětem intenzivního výzkumu.
Z předchozího textu vyplývá, čeho by se člověk měl vyvarovat, aby cukrovce předcházel. Nadměrný příjem jednoduchých cukrů je odpovědný hned za všechny 3 cesty vedoucí k diabetu : ukládaní tuku v tělních partiích, vznik inzulinové rezistence a soustavné poškozování složení mikrobiomu. Není vzácností, že se v médiích objevují informace typu „ omezte příjem cukru, ale není potřeba cukr vypustit z jídelníčku zcela, neboť organismus cukr potřebuje pro tvorbu energie“. Toto je zavádějící informace, škodlivá informace ze dvou důvodů: 1. k tvorbě energie si tělo dokáže z polysacharidů vyrobit libovolné množství jednoduchých cukrů. Tyto štěpné pochody patří mezi nejjednodušší a základní schopnosti těla. 2. Kdo stanoví a jak stanovit to „neškodné“ množství cukru v denním příjmu. Toto je individuálně nestanovitelné. Je třeba zmínit, že varování před jednoduchými cukry obsaženými v ovoci případně některých druzích zeleniny, neplatí. V těchto jsou cukry obsaženy v kombinaci s vlákninou, organickým kyselinami, dalšími nutrienty a jejich metabolismus je odlišný, například funkci mikrobiomu právě podporují.
Další nutrient, který je by měl být silně redukován v jídelníčku jsou živočišné tuky. Usilovat o nízký příjem tuků není správná cesta. Tuky se podílí na mnoha tělních procesech, jsou součástí buněk, jejich přítomnost v potravě umožňuje snížit glykemický index. V případě žádoucích tuků se jedná o rostlinné tuky, ale ne všechny. Nevhodné jsou palmové tuky a kokosové tuky, naopak tuk (olej) vhodný k použití je řepkový a olivový.
Další skupinou potravin, kterou by bylo vhodné vyloučit, nebo alespoň omezit je spotřeba červeného masa, to znamená masa savců a výrobků z nich. V první řadě to platí o všech druzích uzenářských výrobků. Nepostradatelné živočišné bílkoviny lze zajistit konzumací drůbežího masa, vajec a mléka.
Jakákoliv výživářská doporučení by se vždy měla týkat dvou oblastí : 1. čeho se vyvarovat, co z jídelníčků vypustit a naopak 2. co vhodného do jídelníčku zařadit.
Položkou, která je velmi deficitní a měla by se stát pro každého jedince každodenním tématem je, jak navýšit příjem vlákniny v denním příjmu jídla a tím podpořit činnost mikrobiomu. Současný výzkum významu optimálního složení mikrobiomu pro prevenci mnoha chorob ukazuje, že ovlivňuje nejen progresi diabetu II. typu, ale i dalších problémů s autoimunitními onemocněními, kardio poruchami.
Společnost Semix považuje oves za „ zázračnou „ zrninu a výrobky z ovsa za potravinu každodenního příjmu. Většina z nás rozděluje příjem potravy do 3 chodů – snídaně, oběd, večeře. V případě, že snídani pořídíme každodenně s pomocí ovesné varianty, budeme mít jistotu, že 1/3 denního jídla vyhovuje zdravému trendu, včetně doplnění vlákninou. Oves je pokládán za dobrého krmiče mikrobiomu . Myslí se tím nikoliv snídaně sice s ovsem, ale k tomu přidaným průmyslovým cukrem a palmovým tukem. Zdravou ovesnou snídani je myšlen oves zušlechtěný máčením, bobtnáním, klíčením, šetrným sušením a fermentací. Těmito procesy se významně zvýší stravitelnost ovsa a zvýší se obsah některých důležitých živin. Z mnoha výrobků od Semixu, které obsahují tento zmiňovaný oves je pro pořízení snídaně nejvhodnější výrobek Ovsánek a to jeho naturální varianta bez dochucení, bez přidaného cukru.
Zbývá doporučit, jak zajistit zbývající 2/3 denní stravy, aby mohla i tato být považována za antidiabetickou. Rada je jednoduchá – přejít na středomořský způsob stravování. Myslí se tím původní jednoduchá středomořská strava nezasažená prvky západního stravování jako jsou: vysoký podíl průmyslově připravovaných potravin s aditivy, energeticky neúměrně bohatá strava bez celozrnného podílu s průmyslovým cukrem, vysoký podíl potravin živočišného původu. Toto již není doporučovaná středomořská strava, i když v posledních desetiletích praktikovaná v oblasti středomoří.
